Zazvonil telefon a ozval se známý hlas mého kolegy z televize Romana Víška: „Martino, nechceš jít pracovat do rádia? Uvolnilo se místo“. Za pár dní jsem už seděla v Českém rozhlasu za mikrofonem a poslouchala Romanovy rady, jak odbavovat vysílání.

Na první živý přenos nikdy nezapomenu.Ovšem opravdový křest ohněm mě čekal o pár měsíců později. Technička, která mi z režie dala červenou do studia, si během mé pozvánky k poslechu víkendových pořadů odešla do nedaleké kuchyňky postavit vodu na čaj. Nemohla najít konvici, a tak na mě a hlavně na červenou ve studiu zcela zapomněla. Když jsem dočetla programovou nabídku a zvedla oči do prázdné režie, pořádně ve mně hrklo. Co teď?!!

Dodnes nevím, jak jsem těch nekonečných sem minut umluvila a co všechno jsem říkala.

O čem byste mluvili vy?